Články

Velká řada sportovních akcí a zejména sportovních kempů pro děti pořádaných nejenom na území Libereckého kraje je z kuchařky Vojty Brože a Martina Hanouška. Kluci na sebe určitě nenarazili náhodou. Jejich cesty se protly na táborech organizovaných DDM Libertin. Každoročně jezdilo kolem stovky dětí. Seznámení proběhlo po příchodu do chatičky asi takto vzpomíná Vojtěch Brož:

“Čůůůs x Nazdááár”

“Ty hraješ fotbal? x Ty hraješ taky fotbal?”

“Hustý x Hustý”

Po deseti vteřinách bylo jasno, že to bude stát za to.

Byl to jeden z nejlepších táborů a my se ho účastnili jako vedoucí. Během 14 dnů se nám podařilo zabloudit v lese hned první den s našimi oddíly, vytopit v pět ráno chatičku prágošů, zaměnit kola hlavním vedoucím, dělat holkám v hlavách neplechu a nebo strašit orientační běžce, kteří tu měli každoročně věhlasné závody. Ano čtete správně. To byla vůbec největší legrace. Blízko 12 kontroly se protínala trať nočního orientačního běhu s cestou, po níž procházely děti při naší stezce odvahy. Dobrovolně jsme si vzali celou pasáž na starost. Děti byly na noční hře připraveny na všechno, tam to proběhlo v pořádku. Nejsme si však jisti, co na to říkali závodníci. Většina totiž prchala z lesa nejkratší cestou do bezpečí startu, aniž by dál pokračovali v závodě. 

Během tábora jsme s dětmi zažily spoustu zábavy, najetých kilometrů na kole i kánoích, celodenní výlety, noční bojové hry, zajistili jeden astmatický záchvat a pár hyperaktivních dětí, užili si spoustu vědomostních i kolektivních her. Bylo to super. S Martinem jsme teprve sbírali zkušenosti, bylo nám něco kolem 17 a 20-ti lety. V tu dobu jsme rozhodně netušili, co nás ještě společně s dalšími přáteli čeká. Ale to bych předbíhal. Hodně předbíhal. A víte kolik to je už let? Můžete hádat, ale nepočítejte to na prstech rukou. Nebudou vám stačit."

Více informací, i třeba proč došlo k rozšíření kempů a táborů o další aktivity, se dozvíte v dalších epizodách. My sami si to rádi připomeneme.